Topení v dopravních prostředcích elektrické trakce, tj. v tramvajích a trolejbusech, je řešeno systémovým energetickým opatřením. V zimních měsících, v době vyhlášení topné sezóny, je topení zapínáno v závislosti na poklesu venkovní teploty pod hodnotu + 4 °C automaticky, zcela nezávisle na vůli řidiče. Naše opatření spočívá v kontrole venkovní teploty vlastními ukazateli - teplotními čidly, nikoli údaji poskytovanými hydrometeorologickým ústavem. Tato čidla se nacházejí v místech, kde je provozována městská hromadná doprava, a údaje z těchto měřicích míst jsou podkladem pro proces regulace vytápění. Topná sezóna v dopravních prostředcích elektrické trakce bývá zpravidla od října do konce dubna a je závislá na aktuálním vývoji počasí.
Starší typy tramvají jsou navíc v zimním období vyhřívány i přídavným vytápěním, tzv. odpadním teplem z odporníků, vznikajícím při provozu vozidla (novější typy tramvají takové odporníky nemají). Tento systém však samozřejmě nespadá pod výše zmiňovanou regulaci, a může tak docházet k situaci, kdy jsou některá vozidla již vytápěna a jiná nikoli. Je potřeba si uvědomit, že vozidla (především tramvaje a autobusy), která jsou v období mimo provoz odstavována na volném prostranství, není provozně ani ekonomicky možné temperovat ještě před výjezdem na trať. Také během provozu, kdy se velmi často otevírají všechny dveře vozidla, dochází k rychlému odvětrání prostoru pro cestující, a tím i k nežádoucímu úniku tepla mimo vozidlo a je obtížné interiér vozu udržovat v tepelné pohodě zajišťující optimální teplotní komfort. Každý typ vozidla je navíc výrobcem konstruován odlišně. Rozmístění jednotlivých topnic ve vozidle a jejich účinnost (některá topná tělesa nejsou vybavena ventilátory, teplo do prostoru pouze vyzařují bez možnosti cirkulace) se liší.